-= připravený scénář, který čeká, jestli si jej všimne někdo dřív, než já sám budu mít čas k jeho realizaci, ke které mi chybí zkušenosti, ačkovliv pracuji v televizních studiích =-
Poznámky k provedení
1) Ne víc jak patnáct minut samotného filmu
2) Pouvažovat nad muzikou, je-li možné, tak oslovit Sofiina tátu ohledně originálního soundtracku, s tím, že třeba do scény v Hře, kde začne hrát jazz by bylo dobré použít něco výrazného a známého, nechat zvuk ustupovat do pozadí zároveň s rostoucí důležitostí vizualizace. Celkově se mi líbí dynamika Vangelisova soundtracku k filmu Blade Runner, taková by měla být i nálada celého snímku, co se hudby týče.
3) Celá vizualizace by měla být velmi poetická a stylově laděná, bude nezbytné opatřit nejen vhodné kulisy, místa, ale také kostýmy a možná i filtr na kameru, který zjemní ostré hrany digitálu do snové nálady. Nejbližší pocity vizuálního provedení jsem vnímal v Naked (vyobrazení muže, jeho pohyby, to. jak žije na ulici, jak jedná s lidmi) a celková poetická nálada filmu by měla být asi částečně podobná snové Valerii a Týdnu Divů (ukřižování Orlíka ve splavu, nálada slavnosti s rozlitým vínem, inspirovat se barevným provedením pokoje, kde ve Valerii je jednobarevně bílý a světlý) nebo možná Švankmajerově Alence v říši divů (především scéna, kdy Alenka klopýtá přes zorané pole)
Plynutí
Muž, vlastně mladík, s rozcuchanými vlasy, bradkou, zadumaným pohledem ...
...choulí se do kabátu v šedé uličce ztemnělé podzimní mlhou, vše ozařuje oranžové nebo bledě modré světlo pouliční svítilny, někde opodál je možné si všimnout napůl opadaného stromu. Na nic nečeká, někam jde, krokem, který by byl dozajista uvolněný, kdyby nebyla taková zima a on nemusel krčit ramena do límce.
...stejný muž ve stejném kabátě jako v předchozí scéně si vykračuje kolem zoraného pole v ostrém ranním světle zimního mrazivého dne. Sklouzne se na kaluži, ruce v kapsách, dál jde... přechod, sněží, pohled na oblohu, na kalné zimní slunce skryté za mraky.
...jarní zahrada, slunečný den, muž oděný jen v košili, kalhotách a bos, si čte knihu, začne pršet, což jej ve spěchu zažene do dveří činžovního domu, kamera zabere rozkvetlou třešeň, z jejíchž větví těžké kapky prudké přeháňky srážejí okvětní plátky.
...muž, znovu v košili a v kalhotách, jejichž nohavice má teď vyhrnuté pod kolena, sedí u řeky, kousek od něj se koupou lidé, voda pomalu a klidně plyne, padá přes splav a rozlévá se majestátně v širokém korytě řeky. Muž odkládá rozečtenou starou knihu do zválené trávy, zapaluje si cigaretu a píše poznámku do trhacího bloku... kamera setrvává, zrychluje své vnímání, dokud nad opuštěnou řekou nevyjde měsíc, který se odrazí na klidné hladině a donutí kameru zklidnit se, téměř ustrnout. Muž mezitím schoulený spí v trávě vedle knihy a bloku.
Místa pro tuto scénu:
ulička: buďto ulička před Jezuistkým konviktem, defakto kterákoliv se svítilnou zavěšenou na drátech nad ulicí... nebo ulička vedoucí z boku, jakoby naproti Wurmovy směrem k Dómu. tato má výhodu, že je možné chůzi herce sledovat i za roh, za kterým po několika metrech kamera uvidí parčík se stromy, otázka je, zda již není příliš opravená. (Olomouc)
pole: najít vhodnou polní cestu tak, aby kamera snímala muže v popředí, rozlehlé rovné pole, například i se stožáry vysokého napětí v pozadí. Důležitý je pocit rovné a rozlehlé plochy, modré slunečné nebe bez drátů.
zahrada: na Žilinské Ulici v Olomouci je jeden činžovní dům s nádhernou jarní zahradou, magnólií, břečťanem obrostlou stěnou a mnoha květinami, k dispozici by zřejmě mohl být zajímavý, kovový zahradní nábytek, který do zahrady sedí velice dobře. Není zde však pravděpodobně žádný drobnokvětý strom. Důležité je, pokud se má jednat o přirozený déšť, aby květy třešně nebo sakury byly již hodně rozkvetlé a voda je mohla ničit.
řeka: Napadají mě místa mezi Bělidly a Bystrovany na řece Bystřici u Olomouce, pravý břeh po směru toku, ale zřejmě je možné najít i jiná poetická místa a nevím, zda už není břeh řeky příliš kultivovaný, stejně jako splavy.
Lamači srdcí : Hra - Léto
Zlomyslný Mačo, postarší elegán, snad až příliš, možná knír, možná zlatý prsten, rozhalená košile...
Hřebeček, mladík s delšími vlasy, které neustále odhazuje na stranu, v módní košili s širokým límce, alá 70. léta, džíny a džínová košile... typ Patawa
Muž, stejný jako v Plynutí
Barman
Dívka, dobře stavěná, mírně ostentativní a vyzývavá zrzka s bílou pletí...
...se upravuje před zrcadlem, okolo jsou rozházené šaty, spodní prádlo, na stolku se povalují kousky make-upu, láhev červeného vína, ale také několik knih v obyčejných, nijak poutavých vazbách a krabička francouzských cigaret s černým tabákem.
...bar, zajímavě zařízený, pokud možno v hodně barevném, spíše k secesi odkazujícím stylu, křivky kouře před starodávnými lampami, zvuk jazzu, spíše atmosféra intimní nežli živá. Ona posedává na baru se svou typickou nenuceností, vlasy volně padající na holá bílá ramena, jejichž světlost ještě více podtrhuje černý (tmavě zelený) sametový korzet. Popíjí martiny s olivou jemně namalovanými rty. Přichází Zlomyslný Mačo, chvíli probíhá němý rozhovor, ona se ostentativně směje, on se jí dotýká, okázale jí kupuje další pití, ona mu hraje do ruky, hudba zrychluje...
...když tu náhle se změní atmosféra a kamera, jakoby jejím pohledem, přes Mačovo rameno a přes skleničku s Martiny, sleduje Hřebečka, který se zrovna loučí s nějakou dívkou a přichází k baru, aby se občerstvil. Záběr na jeho chůzi, nijak vyzývavou, ale sebejistou, když přistupuje k baru, tak detail na tvář z profilu... odhodí patku, otáčí se čelem ke kameře, na kterou vrhá okouzlující úsměv z pod zářivých očí. Je vidět, že domlouvá vzkaz pro ni u barmana....
...čas se posune, v baru zaznívá dutý zvuk ranního piána, Mačo sedí na baru s rukou pod bradou, zcela zřejmě opilý a vykládá něco barmanovi, aniž by si odpustil velikášská gesta. Ona si také podpírá bradu, ale spíše s gestem člověka který pečlivě naslouchá, sedí s nohou přes nohu s Hřebečkem u jednoho stolu, pokud je někde poblíž okno, mělo by být vidět, že zhasínají pouliční lampy a rozednívá se. Židle jsou již nohama nahoru na stolech.... kamera se posouvá ohniskem do pozadí, za Mača i Ji s Hřebečkem a všímá si muže z Plynutí, který odchází od stolu, na němž zůstane několik popsaných útržků papíru a jeden, na němž je její portrét načrtnutý několika tahy.
...záběr na pokoj s poházeným šatstvem, knihami a cigaretami. Ona se svlékne před zrcadlem z korzetu, upraví si ze zvyku vlasy a vklouzne pod peřinu vedle Muže z Plynutí.
...záběr na okno, ve kterém je ještě pořád zšeřelé ráno.
Místa pro tuto scénu:
bar : pokud možno s okny, klavírem, parketem, stylový. Vše je možné vynechat, jen je nezbytné alespoň okno najít jinde a doplnit jej patřičnou dekorací. Místo samotné zatím neznám.
pokoj : ne příliš vybavený, spíše ve stylu krabice, stolek, nějaké madrace a skříň. O stěnu opřené zrcadlo. Celkově by nemělo být nic v pokoji dominantnějšího než rozházené věci a lidé, kteří v nich žijí. Jediným zajímavým prvkem by mohlo být okno, které, pokud by se vydařil výběr místa, by mohlo být součástí záběru po celou dobu.
Páví ples - Podzim
Mačo, Hřebeček
On, Ona
několik zajímavých postav, některé maskované jiné ne... typ Škera, Terezqua...
...kamera shlíží na elegantně, i když mírně starodávně prostřený stůl. Žádná sklenice není podobná jiné, tak ani žádný jiný kus náčiní. Ovoce, víno, doutníky, odhozená černá krajková rukavička na bílém ubrusu. Znovu Mačo se svými dominantními gesty, zdá se, že se snaží se dvořit znuděné jemné dívce s krátkými blond vlasy. Hřebeček se naklání nad stůl, aby nalil víno zvláštně stylovému děvčeti i sobě, zároveň něco zcela jistě vypráví.
...On i Ona sedí v čele. On v saku s kravatou a v cylindru, ona ve stejně starodávných šatech, nejspíše zelené barvy. Pohlédnou na sebe a přiťuknou si rozdílnými skleničkami jiskřivého červeného vína. Jedině v tu chvíli zazní zvuk a celá společnost se ohlédne, všichni pobaveni, spokojeni, někdo jim zamává. Oni oba se dívají navzájem do očí a jsou vážní jako sochy. Odjíždí kamera a cely večírek je náhle zasazen proti opadané počmárané zdi, za kterou stoji továrna s kouřícími komíny.
...Následuje scéna v gotickém kostele, kdy Ona klečí před oltářem a modlí se, On, s mírně neupravenou košilí smeká cylindr a hledí do stropu plného fresek, až se mu zatočí hlava, společně s kamerou...
Místa pro tuto scénu:
oslava : pravděpodobně hledat místo v Ostravě nebo v Přerově. Fabrika by měla být za zdí a měla by být spíše prvorepubliková nebo nějak v téhle náladě, v žádném případě ty ocelokolny, co se jim říká dnes výrobní hala, žádná moderna. Není nezbytně nutné, aby měla komíny, ale pokud ano, pokusit se zjistit, zda by nešlo točit v době, kdy z nich půjde kouř. Jedno potencionálně zajímavé místo by mohlo bít i za Depem Hostivař v Praze, otázka je, zda se k němu dá dostat. Stěna by neměla být na konečném záběru dominantou, tou je fabrika a prostřený dekadentní stůl, proto by neměla být ani nijak výrazně pomalována, ale neměla by být ani nová a nepoškozená.
kostel: olomoucký Dóm? Najít vhodnou gotiku nebo pseudo-gotiku, přinejhorším baroko, potom by stála za úvahu Bazilika Minor na Svatém Kopečku
Pokoj - Zima
On, Ona
Všichni, kdo se mihli v použitých scénách
... znovu stejný pokoj, ve kterém začíná Hra, stále je v něm neuklizeno, nebo alespoň to, co je možné zahlédnout ve svitu několika kostelních svící a oharků několika dalších, nejistého původu.
On jí leží s hlavou v klíně a vedle jeho nohou je možné vidět několik tarotových karet, asi původně vyložených do nějakého obrazce (domluvit se se Sofií jaké by to měly být), který ale narušuje ohnutá lžíce, psaníčko, skalpel a kovová stříkačka. Scéna připomíná pietu, On má stále okolo ruky škrtidlo, poklesávají mu víčka a ona mu upřeně hledí do očí a něco říká...
... svíčky dohořely, alespoň ty oharky, a nad jejich knotem stoupá vlnovka dýmu. On prudce otvírá oči zároveň s hlubokým nádechem... stále má hlavu v jejím klíně, Ona má hlavu na prsou, jak usnula. On se znovu nadechuje, znovu se roztočí svět...
... On si nasazuje černé brýle, zdá se být mladší, je jinak oblečený a ostříhaný, není tak upravený jako v celém příběhu... zahazuje na stůl v panelákovém bytě klíče, dopadají na dopis. Bouchnutí dveří, běží po schodech, míhají se poschodí...
... Ona v kostele, pár facek od otce v místnosti s klavírem, růžemi ve váze a knihami na stěnách, znovu v kostele, uplakaná, ruce sepjaté.
... Několik scén ze scény Hra, kamera používá jiné záběry stejných scén, pohlíží Jemu přes rameno, když dokončuje její portrét, Jí pohlíží do očí, když sedí s Hřebečkem a všímá si, že Ona vidí, když On odchází... paměť není stejná jako to, co se událo, proto jiné scény stejných věcí, jeho výklad...
... její ňadra a jeho ruce
... scéna z Pavího Plesu, kdy si společně připíjí, přidaná další scéna, kdy ona nesedí vedle něj u stolu a on ve společnosti Hřebečka rozbaluje heroinové náčiní a podvazuje si ruku.
... znovu scéna, kdy zhasínají svíčky v pokoji, kde Ona mu drží hlavu v klíně, ale na zemi jsou jiné karty, více o naději, více o budoucnosti, jeho prudký nádech, Ona je tentokrát vzhůru a umívá se na něj...
Místa pro tuto scénu:
viz předchozí, jen v pokoji by nemělo být okno viditelné a výrazné, spíše by mohlo být nějak schované... nemám zatím jasnou představu, ale mělo by jít o stejný pokoj jako ve Hře
Věčný - Jaro
Znovu v kostele, on znovu v kalhotách s vyhrnutými nohavicemi, ona v letních šatech. Drží se za ruce před oltářem, potom se políbí, otočí se, vyjdou z kostela do světla, ruku v ruce. Světlo oslní kameru až do absolutního kontrastu. Bouchnou kostelní dveře s ozvěnou nebo možná rakev.
