Starostí o zítřky má hlava nešediví Srdce mé kdys jen kvítek zimomřivý Dnes láskou rozkvetlo a krása jitřivá Mým tělem prochvívá a duši moji živí [Sehábí Asterábádí]
Libi... chci. Zustava jen zitrek, z ktereho mi hlava nesedivi... a skorapka, porad nerozbita... a kosti psum a zimu se svarakem pod houni... hmm, ano, tesim se vlastne ze zivota, sice nevim proc u toho zakopavam, kdyz prichazi Buh bejva mi hrozna zima, ale zas zacina snezit vzdycky...
zajimavy sledovat profil zenskeho obliceje, krivku krku, bradu... chtelo by to nadro, to je snad jasny, taky to svareny vino,...
prestava mi chutnat whiskey a nikdy jsem nemel v zime rad bily, keryho mam par pekne drahejch flasek,.. zajimalo by me, jestli mu pomuze skorice, hrebicek, kardamon a pomerancova kura... he, jedna z tech flasek je snad pry jedna z poslednich 100 ;]
mam chut na urazky a rvacku, jenze zyvu nudou, tim to vsechno je.barvy vzdycky vyrudnou a zustane jen porozumeni nebo nedorozumeni, kdyz jej clovek nepovysi nebo neprejde sere si do bot.
Dobra je kvalitni cerna a karminove cervena, blednou pomalej.
Taky mam rad modrou, uz si konecne musim vymalovat pokoj, poskrabany a pocmaradny zdi... hlavne ten strop, stejne do nej cumim skoro porad, modrej bude, skoro cernej a bilejma a zlutejma hvezdama, kosou mesicniho srpku... poradny svetlo, postavit knihovnu. koupit novy nacini, umejt lzicky i ten bordel okolo.
prepsat ty stohy papirovejch poznamek...
he predsevzeti po basnicce. nadchnul jsem se pro chymeru, vlastne, zda se mi, ze by mohlo existovat neco, jako chapu co chces rict, ale necham Te to zahrat i s uklonou na zacatku a na konci, pac pak je to prece daleko zajimavejsi.
nikdy me nebavilo hrat si na neco, asi proto radej hraju si sam sebe a nejak mi obcas chybi napoveda, obcas platici divaci, jindy zas kytice ruzi do satny...
a jindy, kdyz je mrazivo, zencka a svarak pod spacak a simrajicich kuzi mrtvejch zvirat.
zasrany letadla, menej mi vnimani casu, jakoby pozpatku, nemuzu spat, inteligence se rozpada do fantasie. podporuje to prazdno z nefunkcni existence tam i tady.
Bangladesh. CHtel bych videt a dotknout se nejchudsi zemne sevta. Uvidim taxiky, hotel, taky prej peknej bordel, rikal kolega. On uz tam letet nechce.
Neshanim drogy za hranicema, takze mesic zas budu cistej. A jak se budu chtit vratit, abych videl, ze si tady zas jen budu srat do bot.
Nebo ne?
S uklonou, vratim se a vezmu zase batoh, ted se mi to nepodarilo, nebo mozna vymaluju ty zdi, poskrabany nehtama za 3 tydny co jsem tady.
Vzdycky to dopadne na Jiriho z Podebrad. Parkrat uz primo na Ruzyni, vzdycky si pustim to cerne co mam, stahnu kapuci nebo dve a nasadim cerny brejle a stejne pres kour z treti cigarety vidim, jak i Japonskej fotakovej turista se s nekym obejme. Chybi tomu zencka, takze pak autobusem nebo taxikem jedu pro vino nebo palenku. Nalozim se do vany, ve kery mi chybej cigarety a uvazuju proc jsem se vlastne vracel.
Abych zas mel co hledat. Zajimavy, tam daleko nehledam nikdy nic, mozna vykoupeni spanku, mozna dest a mlhu, abych si odpocinul od jasnych obrysu ktere rusi me sneni. Nehledam tam osud, lasku, pratelstvi. Nemam rad pratelstvi a jeho vznik, tak, ze jako jsme spolu nekde a oba tu byt musime, tak teda budem kamaradi.
Kamarad mi rekl, ze me nestreli do hlavy ani za vsechny prachy, co jsem je nasetril, ze to proste neudela. Pamatuju si, jak jsem ho nenavidel, nebo co to bylo. Asi hnus.
Jako ze vsech, vlastne tehdy uz jsem nenavidel a to nam bylo trinact?
Nejdivnejsi a ja jeden z tech normalnich, bastard a hajzl.
Nemuseli jsme se potkat a stejne to vlastne zustava. Nadavame spolecne, on cim dal optimistictej, porad vic mi pripomina me a ja... porad vic pripominam jeho.
Letadlo. Batoh zbalenej jako kamarad z musu. Ne ta cesta, co osvobozuje, nuti premyslet a spat po pruchodech. Ne ten druh cesty, kde clovek miluje a kterou.
Hranice ovladani.
Kazda zima je mou hranici ovladani. Moji stale hur a hur zapinatelnou kovovou sponou na obojku roku. Kolik zim mas za sebou, prej se kdysi rikalo. Antidepresiva jsou pry jedine co v severskejch zemich clovek dostane u doktora vzdy a snadno.
Jdu se psama. To me bavi. Chrt ma dnes chandru, ja zas naladu na spolecnost. Nejlip s horkym vinem, taky horka vana neni spatnej napad. Ani nevim jak a je jedna rano.
Ukecana, pleasure recieved by pain. Hedonism.
V poste neco o navratu do veze. Co si stezuju, neni mi tu zle, maj me radi, Mia me objima, Hiena me objima, nikam se mi nechce, zluty teply svetlo lampy, perina. Hudba.
Lepsi jak samota.
Mam zavislost na fetovani. Ne na nejake konkretni droze, i kdyz heroin samozrejme vede i v soutezi s alkoholem. Vsechno dobre prijimam jako cerna dira, strasne moc to chci a delam pro to vsechno, abych mel, a pak zeru. Jak clovek z lagru.
Kdysi toho vic byvalo pro kundu, ted je toho vic pro me, nebo spis bylo, tak jako v nadpisu auditka. Ze by byl zas cas neco udelat pro kundu, lepsi jak teplej polstar makovyho odvaru a ostre mihani se strepu obrazu alkoholu, vseobjimajici prazdna ran a veceru. Zas nekoho uplne sezeru a necham se sezrat, rika mi moje ja. Ruska ruleta.
Neumet zit normalne, bez ziletky, na ktery klouze noha.
Ne nepotrebuju smutek, to se kurva pletes ma mila z veze, potrebuju teplo.
Inteligence izoluje, nuda zebe, sebezachovny pud zabiji invenci. Chtel bych mit predstavivost jako dobrej basnik, abych to nemusel zazit, nez napisu to co napisu.
Asi.
Zmatene. Jdu se psem, chce se mu zvracet asi. Ma chandru a chce jit behat ven. Taky to tak delam. He, on ma taky stenata...
Dem behat, teda ja se jdu spis klouzat, docela tam mrzne. Jasna noc, uplnek bude na Silvestra. Nemam ho rad, pali. Hura ven, melu dokola obrazy co mam v hlave.
