Bajka o čtyřech zbytečných návštěvách u lékaře

Už několik týdnů, možná tak víc než dva měsíce mi není dobře. Příznaky jsou pořád stejné, bolesti v břiše, bolesti v zádech v oblasti ledvin a různě vysoká horečka...

Když jsem se poprvé rozhodnul, že obětuji kus pracovního dne a půjdu se přeptat doktora, co by mi tak mohlo být, můj pan doktor byl na dovolené. Zastupující lékař o dvě ulice vedle mi změřil tlak, podíval se mi do krku a na popis obtíží: “Bolí mne pod žebry, v zádech a bolest vystřeluje i do hrudníku,” reagoval tak, že mne poslal na rentgen plic a předepsal mi antibiotika na hroní cesty dýchací ačkoliv prý na hrudi nic neslyší.
O týden později, jsem hlásil, že můj stav je stále stejný, dokonce mám pořád stejnou horečku a bolest v břiše také přetrvává. Změřil mi tedy teplotu (krom obligátního vyšetření dutiny ústní a kontroly tlaku) a konstatovl, že horečku nemám a prodlužuje mi tedy neschopenku a že po jejím ukončení mám normálně nastoupit do procesu (prodloužení neschopenky rozhodně nebyla ta věc, kterou jsem po něm chtěl, protože narozdíl od nemocenských mne práce živí).
Obě vyšetření u zastupujícího pana doktora trvala dohromady maximálně deset minut a všimnul jsem si, že pan doktor mne vlastně vůbec neposlouchá, prostě ordinuje podle svého.
O pár dní později mi horečka vyskočila k devětatřiceti, spíš něco přes. Dobelhal jsem se tedy na pohotovost, zaplatil devět pětek za vyšetření, a než jsem stihnul domluvit a popsat příznaky, paní doktorka se mne zeptala, zda jsem alergický. Řekl jsem -bohužel- že jsem a od té chvíle se všechno co jsem řekl nějak vztahovalo k mé alergii, kterou jinak téměř nepocituji a nikdy neměla žádné zásadní příznaky. Snažil jsem se pohotovostní paní doktorce vysvětlit, že si nemyslím, že bodavé bolesti v břiše a v křížové části zad společně s vysokou horečkou jsou příznaky nachlazení z klimatizace v kanceláři. Díky dvěma Aspirinům se sestřičce podařilo mi naměřit jen něco málo přes sedmatřicet, a tak, po dvou hodinách čekání a asi pětiminutovém rozhovoru, při kterém se mne nikdo ani nedotknul, jsem vyfasoval recet na Zyrtec (lék užívaný při alergických obtížích) a doporučení, ať si pořídím paralen, že Aspirin není dobrý na žaludek.
Mezitím se vrátil můj pan doktor z dovolené, rozhodnul jsem, ze, že zkusím štěstí u něj. Ale ouha, pohled do krku, měření tlaku, pár poznámek o tom, že dneska spěchá, aby mohl být rychleji v druhé práci, pro nějakou realitní kancelář. Tentokráte byl ze zmíněných příznaků toho co mi je důležitý pouze jeden: bolest při močení. Dokonce jsem se ani nedozvěděl co mi je, ale koukal jsem doktorovi přes rameno, když psal do karty: gonorhea. Celou cestu do lékárny, pro další antibiotika, jsem se marně dohadoval sám se sebou, kde bych já mohl chytit kapavku. Jsem sice nechtěně svobodný. protože má milovaná žena se “odstěhovala k mamince”, ale to pro mne rozhodně není důvod k promiskuitě.
No v krabičce antibiotik jsem se dozvěděl, že pomáhají i na záněty močových cest, což mi tak nějak osobně připadalo jako nejlogištější varianta toho co mi je, když jsem si diagnózu hledal na internetu, takže snad další drobné “jen za otevření dveří” snad nebyly zbytečně vyhozené.
Dojedl jsem tedy další dvě krabičky antibiotik a bolest neustávala. Bolest při močení a další příznaky zánětu močových cest se stále zhoršovaly a včera jsem znovu zkončil na pohotovosti ve Vinohradské Nemocnici.
Paní doktorka, jiná než minule, mne opět během asi dvou minut diagnostikovala na slabou chřipku (že jsem na něco alergický jsem tentokráte popřel), bránil jsem se tedy, že na tuhle “slabou chřipku” už jsem dostal dvoje antibiotika a znova jí popsal všechny příznaky. Nakonec jsem ji vlastně uprosil, aby mi vyšetřila vzorek moči, z něhož se všichni zůčastnění konečně dozvěděli, co jsem celou dobu každému z doktorů sděloval. Ano, mám zánět močových cest a pravděpodobně i ledvin.

Možná jsem se tu příliš rozepsal o svojich zdravotních problémech, do kterých vlastně nikomu nic není, ale ona tahle bajka má vlastně docela naučnou pointu: Jste-li si jistí, že nemáte jen “slabou chřipku”, případně máte jakékoliv jiné pochybnosti o diagnóze (“Kde bych já vzal kapavku?”), nenechte se po třech minutách a nezbytných rituálech se špachtí v krku a stetoskopem, vyhodit z ordinace. Klidně dokotrorovi řekněte, že s ním nesouhlasíte, zopakujte mu co vám je a vyžadujte adekvátní vyšetření. Dokotor není superman, nevidí do vašeho těla rentgenovým zrakem, a zdá se mi, že i doktorům se stává to, že po dovolené nebo na noční službe se jim nechce pracovat. Přiznejme si to upřimě, taky mívám dny, kdy jsem v práci spíše tělem, než duchem, ale on takový zánět ledvin může mít pro jednoho třeba trvalé následky nebo může být i smrtelný, nemluvě o tom, že třetí antibiotika zasebou během dvou měsíců a druhá neschopenka nepotěší ani můj už dost zbídačený organismus, ani mého zaměstnavatele.