Prokrehli ocelovi ptaci zimnich obzoru

Uplakana Praha vystresovana krizi, dve a pul hodiny spanku, uz nekolikatej den za sebou, doma jen kdyz tam hodim veci, obcas telo, ale jinak porad slapou boty spinavy chodniky.

Je tma a zima, sychravo a nevlidno.
A potom najednou nalestenej terminal, kde se odmitam i jen koukat do regalu duty free shopu, uz par mesicu nic nepotrebuju, jen hedonismus, obcas jizdu taxikem, casto dobry jidlo a spoustu tabaku.
Nakonec vyhrajou kamelky bez filtru a jeste jednou uvidim to sdeivo.
Pak zkrehla Praha zustava za ocasem letadla rolujiciho po ranveji, rychlej, rychlej, rychlej... najednou se zmeni zvuk i pocit, to se konecne, po nerozhodnem preslapovani rozhodnul muj straslive silny, kovovy ptak bez peri odlepit od zeme.
Srdce ve me poskoci radosti z rychlosti, z prudkeho stoupani, ze sily, ktere se poddavam, jako pohlazeni.
Nadherne cervanky, usvit nizko posazeneho slunce, more mleka, rovne i zvlnene, klidne, jakoby stojici.
Ostry paprsek se odrazi na nabezne hrane oceloveho noze svobody ptaka jmenem OK-EGO.
Dalsi chvilicka poteseni.
Prvni ranni kava od neusmivajici se, zimou vybledle letusky. Loudam se s tim, uzivam si tepla v dlanich zachumlany v bunde, prevazany v pase.
Kdyz prochazi podruhe, potkame se ocima a jen tema se na sebe usmejem.
Oba mame asi radi pocit nekonecne vysky a cervanky.
Promluvi kapitan, protoze jsme dosahli stabilizovane vysky jedenacti tisicu metru, letime konstantni rychlosti osmiset sedumdesati kilometu za hodinu a venku je prijemnych minus padesat.
Nikdo a nic se me nedotyka, jen budna co hreje a pocit okouzleni, ktery zazivam pri kazdem rannim letu.
V jednu chvili se plavny skok zmenil v klouzavy let a nastava cas stremhlaveho padani.
Kodan je studena, sediva a poprcha.
Kamelky chutnaji uzasne a k malemu letadelku, od orla ke kaneti, je to pesky temer kilometr kolem terminalu.
Vnitrostatni skok, falesna teleportace, dvacet minut mlzneho nebyti.
Bez kontaktu se zemi, dokonce i radioveho, jak oznamil kapitan hranatou anglictinou pres praskani statiky v repracich.
Vlhko a zima.
Pobrezi ostruvku.
Okamzite poznam muze, ktery na ma cekat.
Vzdycky to tak je, dva, kteri na sebe cekaji, aniz by se kdy videli se na sebe usmeji ve stejny moment a pak pak se muze stat spousta veci a vetsina se jich nikdy nestane.
Mam sny o letani, s otevrenyma ocima.